Ke konci 19. století usilovala kralupská obec o získání statutu města, jehož podmínkou byl i vlastní kostel. Odhad nákladů jeho stavbu činil tehdy závratných 80 000 zlatých, což byla suma nad možnosti obce; už dřívější sbírkou v roce 1878 se podařilo shromáždit pouze 11 000 zlatých. Myšlenka postavit v Kralupech kostel byla oživena v roce 1893. Uskutečnění stavby nakonec umožnil velkorysý dar pražského probošta, monsignora ThDr. Eduarda Tersche.

Plán stavby v pseudogotickém slohu, vypracovaný pražským architektem Jaromírem Kaurem, musel být z úsporných důvodů architektem Arnoštem Živným přepracován a vlastní stavba zadána staviteli Rudolfu Štechovi z Plzně a známému kralupskému staviteli Aloisi Novému.

Základní kámen byl položen 14. května 1894 a již po neuvěřitelných 17 měsících, 28. října 1895, mohl sám kardinál Schönborn za účasti šlechetného dárce kostel vysvětit.

Kralupy nad Vltavou byly výnosem císaře Františka Josefa I. ze dne 22. listopadu 1902 povýšeny na město a sídlem samostatného farního úřadu se potom staly 1. července 1904.

Do věže kostela, vysoké 63,45 metrů, byly zavěšeny zvony Marie (1200 kg), Václav (600 kg), Jan Nepomucký (350 kg) a 50 kg zvonek z první kralupské školy. Tři největší zvony byly zrekvírovány v první světové válce roku 1917. V roce 1930 byly vysvěceny zvony nové, Marie, Ludmila, Vojtěch a Václav, které zde zněly do roku 1942, kdy opět padly za oběť válečné vřavě.

Trvalo potom téměř 50 let, než se kralupský chrám dočkal nových zvonů z ateliéru Leticie Dittrichové, pořízených na náklady tehdy s. p. Kaučuk, zásluhou jeho ředitele Ing. Nevosada. Jsou to zvony Václav, Ludmila a Vojtěch. V neděli 10. listopadu 1991 je za účasti představitelů města a široké veřejnosti slavnostně vysvětil pražský arcibiskup, kardinál PhDr. Miloslav Vlk a jejich hlas se kralupským údolím poprvé rozezněl na Štědrý večer 24. prosince 1991.


Podle pramenů, které shromáždil a publikoval Ing. Josef Stupka s jeho laskavým souhlasem.