V první půlce postní doby se konaly na kralupské faře rekolekce, tedy duchovní obnova. Vznešený název označuje necelé tři hodinky sobotního dopoledne vyplněné přednáškou, časem pro rozjímání a možností zpovědi. Přenášejícím byl tentokrát kněz Tomáš Roule, sekretář arcibiskupa. Téma aktuální: Půst, který se líbí Bohu.

Tomáš Roule začal od slova rekolekce, kterému lze rozumět jako „znovu posbírání všeho, co jsem já“. K tomu je potřeba Boha, kterému často nedáváme volné ruce, aby mohl působit podle svého. Přednášející si vymyslel dobrý bonmot: „Bůh dokáže víc, než mu můžeme poradit.“ Dobrý úmysl, nechat to na Bohu, začíná třeba tím, že si uvědomím čas. Čas je to nejcennější, co mohu daroval, ovšem jediná chvíle, kterou máme k dispozici je teď.

Dobrý půst provází modlitba a almužna. Modlitba ale není kšeft, největší věci se nekupují, jen se přijímají zadarmo, což je obtížné, člověk je nerad zavázán, dlužen. K pochopení, nebo alespoň přijetí boží štědrosti může pomoct úryvek z Přísloví 8, 31: “já moudrost, mám zalíbení v přebývání s lidmi“. Člověk si může být jistý tím, že Bůh sám vyhledává jeho společnost.

Věřící, který dodržuje náboženská pravidla, může mít sklony k povýšení a pohrdání. Příkladem je Farizeus z Lukášova evangelia 18, 9 – 14, který se v chrámu modlí vedle celníka a děkuje, že jej Bůh učinil tak zbožným a asketickým. Milosrdenství chci a ne oběť, je Ježíšova odpověď.

Proč se tedy postit, tedy něco ze svého pohodlí obětovat, když to není to nejdůležitější? Odpověď zní jednoduše: „Je dobré mít ten zážitek: Pocit prázdného žaludku přináší jiný pohled na svět,“ říká Tomáš Roule, podle kterého je to opačný pocit, jaký má člověk po opulentním nedělním obědě. Plný žaludek přináší zvadlost. „Půst také dává možnost vyzkoušet si, co to je mít sám sebe pod kontrolou, člověk poznává, co s ním hýbe, co s ním cvičí. Jídlem často zaplácneme něco, co se hlásí o slovo. Půst naopak vede k bdělosti.“

Magdalena Čechlovská