Během léta se v naší farnosti chystá změna na místě faráře. Při této příležitosti bych rád poděkoval vám všem za vaší spolupráci a podporu (duchovní i materiální). Děkuji vám za mnohá povzbuzení, přátelské rady i upozornění na věci, které bylo třeba změnit. Nedají se zde vyjmenovat všichni lidé, kterým jsem za mnoho vděčný, přesto bych rád alespoň některé vyjmenovat zkusil. Možná to je dobré i pro připomenutí skutečnosti, že dobro není anonymní, ale do života jednotlivce i celého společenství přichází skrze konkrétní lidi.

První roky ve farnosti mě provázela Anička Antolová a Eva Maiková. Jsem jim vděčný za pomoc a ulehčení prvních obtíží. Poslední roky se věrně a pravidelně stará o kostel a farní kancelář paní Věra Hašová. Také je zde třeba zmínit pana Jiřího Vorla, který si vzal na starosti zvláště nedělní bohoslužby a údržbu v kostele. Lenka Müllerová mi vzorně pomáhala a pečovala nejenom o farní účetnictví, daně a věci s tím související. Alena Schneiderová přijala břímě péče o majetek naší farnosti, ale i celého vikariátu, což často zahrnuje náročná jednání se zemědělci, nájemci, představiteli samosprávy apod. Karolína, Terezka a Honza Novákovi vytvořili duchovní zázemí ve Veltrusech, podílejí se na katechezi, vedení společenstvích, údržbě kostela včetně okolí a prázdninových aktivitách. Mám radost, že naše farnost je i bohatá na varhanice – služba Jany Měkotové, Dušany Vojnové a Hany Farné je významná. Paní Měkotová si zaslouží obdiv i pro svůj zápal k výchově mnoha generací dospívajících dětí ve farnosti a výuku náboženství, která je někdy velmi obtížná. Patří jí také poděkování za věrnou péči o minický kostel. Ve Velvarech paní Krumpholcová, bratři Saifrtovi a rodina Kaltounkova nesou obrovský podíl na tom, že tamní farní společenství funguje a mohlo se každou neděli scházet ve velvarském kostele. S láskou vzpomínáme i na paní Ludmilu Saifrtovou. Podobně bez paní Kolesníkové na Vepřku nevím, jak bychom místní kostelík oživili. Její nesmírně obětavá služba je pro nás inspirací. Určitě je vhodné také vzpomenout na ty, kteří ve farnosti hráli významnou roli a během uplynulého období odešli na věčnost.

Zcela zvláštní kapitolou je práce Farní charity, která tvoří podstatnou část života naší farnosti. Jsou to stovky či tisíce lidí, kteří se s obětavostí Barbory Kovářové, Evy Kučerové a dalších, kteří zde působili a působí, setkali a oni sami vydávají svědectví o jejich příkladné práci. Mám radost, že charita je v Kralupech nedílnou součástí farnosti a tvoří jednu z jejích tváří. Při této příležitosti je třeba také zmínit Dům na půl cesty v Kralupech – Minicích a jeho ředitelku paní Zdeňku Dvořákovou s jejím týmem, který je významnou součástí služby církve. Rád bych také poděkoval svému spolubratrovi P. Michalovi Kimákovi, který k nám vždy rád dojížděl ze Zlonic, aby pomohl zajistit nabídku svátostí. Chci připomenout vedoucí různých společenstvích v naší farnosti a členy pastorační a ekonomické rady. Vím také, že je zde ještě dlouhá řada farníků, kteří pomáhají s úklidem, ministranti a další pomocníci, bez kterých by naše farnost nebyla tak krásná. Tato pomoc byla často na úkor rodiny a osobního pohodlí a znamenala nemalou námahu, která ne vždy je dostatečně oceněna alespoň slovem vděčnosti.

Do farností Kralupy nad Vltavou, Velvary, Veltrusy, Chvatěruby, Vepřek, Chržín, Nelahozeves a Zeměchy jsem nastoupil 1. 7. 2004. Bylo to v době, kdy P. Edward Walczyk odešel dále studovat do Říma a některá místa se ještě vzpamatovávala z povodní. Jsem vděčný za milé přijetí, i když změna pro některé z vás snadná nebyla. Během naší spolupráce se udála řada věcí. Především jsem velmi vnímal určitou proměnu farnosti, která je také dána mohutnou výstavbou a nárůstem obyvatel v okolí. Velké množství lidí se do naší farnosti přistěhovalo. Mám radost, že jejich kroky vedly po určité době také na faru a mohl jsem s nimi domluvit případné křty narozených dětí a další zapojení v našem společenství.

V roce 2006 jsme v našich farnostech prožili změnu, která byla na jedné straně organizační, ale na druhé straně měla a má úzkou souvislost nejenom se životem v našem společenství, ale také se životem v některých obcích. V tomto roce došlo ke sloučení farností Velvary, Veltrusy, Chvatěruby, Vepřek, Chržín, Nelahozeves a Zeměchy do farnosti Kralupy nad Vltavou. Postupně jsme si začínali uvědomovat, že naše společenství je mnohem širší, nedá se spoléhat pouze na kněze, jejichž počet se postupně snižoval až k jednomu a každý člen farnosti nese určitou odpovědnost za celek. Více jsme si také začali uvědomovat i některé praktické důsledky – např. skutečnost, že kralupská farnost má nyní na starosti 16 kostelů a kaplí. Jelikož mnohdy je více starostí spojeno s těmi kostely, kde se pravidelně nekonají žádné bohoslužby, začali jsme přemýšlet o možnostech řešení. Také ekonomická stránka této skutečnosti není zanedbatelná. Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem představitelům obcí, kteří nám vycházeli a vycházejí maximálně vstříc a se kterými se podařilo navázat někdy až přátelské vztahy.

Velkým impulzem k dalšímu rozvoji farnosti se stalo otevření nového sídla Farní charity v Sokolské ul. – včetně nízkoprahového centra pro mládež a azylového domu, za což patří poděkování jeho představitelkám. Podařila se i dlouhá řada různých rekonstrukcí kostelů, far a jejich vybavení (včetně několika varhan), často za vydatné pomoci vás, kteří jste obětovali svoje soukromé finanční prostředky na tato díla.

Největší poklad kralupské farnosti však spočívá v množství různých malých společenstvích (dětí, mládeže, maminek, manželů, seniorů, katechumenátu, ...), která jsou otevřená k přijetí těch, kteří křesťanské hodnoty a život s Bohem v moderní době chtějí poznat. Pokud se farnost někdy nazývá „společenstvím společenstvích“, v naší farnosti je to realita. Děkuji vám všem, kteří na tomto nesete svůj podíl.

Dobře si také uvědomuji, že jsem uplynulá léta byl někdy velmi zaneprázdněný – ať už to bylo vzhledem k ustanovení za okrskového vikáře ve vikariátu Podřipsko nebo péčí o internetové projekty pro pastoraci v rámci Arcibiskupství pražského. Vím také, že moje myšlenky, slova a skutky nejsou někdy zcela dokonalé a proto vás prosím o odpuštění těch okamžiků, kdy jsem se projevil jako hříšný člověk.

Určitě budu na vás a na našich 7 společně strávených let vzpomínat s láskou a prosím o vaší modlitbu na cestu do nového působiště, kterým má být farnost Praha - Hlubočepy (Zlíchov, Chuchle, Jinonice a Barrandov), kde mám pomoci s projektem a výstavbou nového křesťanského centra. Když bude příležitost, každého z vás vždy rád uvidím – ať už v Kralupech, v Praze nebo jinde.

Prosím, abyste přijali P. Michala Batora, který má do kralupské farnosti nastoupit z Prahy – Chodova tak, jako jste přijali mě. S otevřeným srdcem a ochotou ke spolupráci. Změna v sobě nese těžkosti ve vzájemné nové potřebě poznávání, ale na druhou stranu je zde také možnost slyšet nové podněty k životu s Bohem a inspiraci k dobrým skutkům, které spolu můžete vykonat.


V Kristu Váš P. Josef Ptáček