Netradiční zamyšlení nad nedávno skončenou dobou letních dovolených od Karla Hrušovského

Když se řekne dovolená, mnoho lidí si nejspíš vybaví pláž s palmami a modré moře.Není divu. Katalog zájezdů snad každé cestovní kanceláře obsahuje nějakou fotografii, na které takovouto scenérii uvidíte. Méně lidí ale už napadne, že když čte v nabídkách cestovních kanceláří nabídky pobytů v Itálii, Chorvatsku a Španělsku (což jsou Čechy nejvíce navštěvované země), že se jedná o tradiční křesťanské, přesněji řečeno katolické země a že návštěva těchto zemí mimo rekreace nabízí i možnost poznání místní kultury a duchovního života a také možnost setkání s věřícími z jiných zemí.

Nejvíce Čechů v létě míří k moři do Chorvatska. Kostel najdete v každém letovisku a já tvrdím, že právě zde můžete poznat, jaká je skutečně chorvatská povaha, zde se setkáte s Chorvaty jako s lidmi a ne jako s prodavači, číšníky či taxíkáři – a i když bych si Chorvatům nedovolil nic vytknout při jakémkoli setkání – jejich přátelská povaha je pověstná – zdá se mi, že až v kostele ze sebe setřásají masku obchodníka či restauratéra a ukazují svou pravou tvář. Co se samotných kostelů týká, nejvíce na mne zapůsobila basilika sv. Eufémie ve městě Rovinj, ve které jsou uloženy ostatky této mučednice z raných křesťanských dob.

Mnoho Čechů zná italské letovisko Bibione. Toto místo má mimo sezónu cca 2700 stálých obyvatel, v sezóně se ale tento počet zvýší o stěží uvěřitelných 100 000 turistů. Je to poměrně velmi mladé město, jehož historie se začala psát před pouhými 60 lety, nelze tu tedy očekávat žádné historické stavby, ani církevní. Kostely, které zde nalezneme jsou svým pojetím mladé jako město samo. Jejich stavitelé vyřešili problém relativně velkého počtu návštěvníků a vysokých teplot, které zde v létě panují najednou – pod střechou je pouze oltář a část prostoru pro věřící, zbytek věřících sedí sice „ v kostele“ ale pod širým nebem. Pokud se ale obáváte, že atmosféra takovéhoto chrámu není dostatečně důstojná pro konání bohoslužeb, mohu Vás uklidnit. Večerní mše svatá, která se koná pod již ztemnělým nebem je velmi povznášející.

Co se týká stáří města, opakem mladého Bibione je na dohled vzdálené městečko Caorle, již zdáli charakteristické vysokou zvonicí před kostelem. Stáří samotného chrámu mohu jen odhadovat, ale je postaven ve slohu, který mi připomíná stavby starého Říma. Zúčastnil jsem se zde nedělní mše svaté a mám z ní jedinečný zážitek. A liší se nějak mše v Itálii od mše svaté v Čechách? V hlavních rysech se vlastně ani lišit nemůže, ale v něčem přece. Když pominu jazyk, ve kterém je sloužena (a který neovládám), překvapilo mě, že v době, kdy jsem očekával kázání mluvila místo přítomného faráře žena v běžném oděvu (tj. ne řeholnice). Jinou odlišností bylo to, že v době, kdy se u nás vybírá na kostel byly rozdávány obálky, které se odevzdávaly (s příslušným darem) po skončení mše. A ještě jedna věc: modlit se nahlas modlitbu „Otče náš“, když totéž dělají okolostojící, ovšem v jiném jazyce vyžaduje zvláštní soustředění.

Letošní dovolenou jsem byl ve Španělsku v letovisku Pineda de Mar. Kostel byl téměř za hotelem a také zde jsem se zúčastnil mše svaté. Zdejší chrám svým vzhledem připomíná podobně jako v Caorle stavby z doby počátků křesťanství. Také zde jsem mši musel absolvovat trochu „popaměti“, protože španělsky umím asi tak, jako italsky. I zde se člověk setkává s místními farníky a právě na nich poznává pravou španělskou kulturu, nepřemazanou italskou pizzou a anerickým MacDonaldem tak, jako na ulicích směrem k pláži. A nějaké odlišnosti od návštěvy kostela v Kralupech? Jedna by se našla. Když jsem v kostele již chvíli seděl, zdálo se mi, že je tam nějaký, i když velmi nenápadný ruch. Stále se mi zdálo, že je tam nějaký zdroj šelestu. Až po chvíli jsem si zdroje tohoto šelestu také všiml. Ovšem, jsme ve Španělsku. A tady se ženy ovívají vějíři!

Na konec ještě nesmím zapomenout ani na návštěvy mší na dovolené v naší republice. V první řadě na mši v Josefově Dole v Jizerských horách, kde slouží mše pan P. Ajchler, od kterého jsem měl to potěšení pozdravovat otce Josefa, na mši v obci Zdíkov při naší dovolené na Šumavě a nakonec na mši svatou v kostele v Trutnově, kterou jsem navštívil s maminkou a dcerou předminulou neděli v rámci výletu do Krkonoš. To je ale již jiná kapitola.

Karel Hrušovský