Přátelé, nevíme, jak dlouhá bude karanténa. Jistě vše bedlivě sledujete přes média. Nechci Vás ani sladkobolně utěšovat a už vůbec ne strašit. Těch zpráv je tolik, až je mi z nich někdy těžce. V mediích se mnozí vyslovují pochvalně o lidech v první linii. Věřím, že na ně všichni myslíme a modlíme se za ně. Věřte mi, já denně několikrát...

Když si každý večer vyvářím roušky a následně pak žehlím, říkám si, no jo, to jsou jen základy ochrany. Co to ale musí být, celý den v ochranném oděvu, nebo stále mít na tváři respirátor. Neustála desinfekce a já nevím ještě co. Mnozí z nás nejsme v první linii. Činíme zázemí. Ale zázemí je taky velmi důležité. Jak by bylo vojákům v první linii, kdyby se neměli kam vrátit? Co tím myslím? Myslím tím, že důležitá je i naše služba v prostředí ve kterém žijeme. Tou službou jsou naše modlitby, tiché oběti, pokání a stálé prosby. Vím, že to mnozí tak děláte. Děkuji Vám, že se večer co večer ve 20:00 modlíte růženec, Korunku milosrdenství, litanie, novény. Nikdo si toho nevšímá, jen Pán, ale to je podstatné. Osobně si myslím, že doba, ve které se nacházíme trochu připomíná Babylonský exil, kdy židé byli odvlečeni do této země asi v roce 587-586 před Kristem a vrátili se až v roce 537 př.Kr. v době, kdy Peršané tuto říši dobyli. V té době asi padesáti let nemohli Pánu obětovat v chrámu. Nebyla liturgie, ale co bylo důležité, oni se modlili, četli si ze Zákona. Nezapomněli svou řeč. Nesplynuli s pohanským prostředím. A dokonce, když se vrátili do své země, už více posvátná návrší a jiné pohanské zvyky nezaváděli. Tato zkouška je prostě posílila. Tak Vás jen chci povzbudit, aby Vás tato zkouška také posílila. Denně za Vás přináším při Eucharistické oběti svou prosbu. Ale také za toto město, za naši vlast, Evropu, potažmo celý svět. Pokud Vám bude smutno, čtěte si Písmo svaté, je to velká desinfekce na duši. Pokud si vyjdete na procházku, pamatujte, že zde máme v Mikovicích morový sloup s Pannou Marii Bolestnou. Co takhle ji navštívit, zapálit tam svíci, pomodlit se tam. Vím, že to někteří tak děláte a děkuji Vám za to. Pokud potřebuje nemocný navštívit, nebojte se mi zatelefonovat. Rád za ním přijdu. Jsem vděčný, že už dvakrát se tak v tomto týdnu stalo. A pokud byste chtěli ke zpovědi, nebo ke sv. přijímání, naleznete mě v kostele. Ve čtvrtek 11:30 – 12:00. Odpoledne krom pondělí 17:30-18:30. V neděli v Kralupech 9:30-11:00, odpoledne 15:00-18:00. V neděli ve Velvarech 10:00 -11:00 a ve Veltrusech v 11:00-12:00. Jsme sice v zázemí, ale naše místo není méněcenné. Pomáhejme z této pozice jak jen to bude možné. V úctě Vám žehnám. Kněz František.